Krátce po ustavení klubu podepsali zástupci ČAMS „jednotnou meziklubovní smlouvu“ s AKRČs. Nicméně již v roce 1926 vyvolali delegáti klubu nová jednání a žádali, spolu s dalšími kluby, úpravu vztahů sdružených klubů a AKRČs. Na základě těchto jednání byla vytvořena nová kartelová smlouva (Kartel AKRČs a klubů sdružených). Spletité vztahy s Autoklubem a dalšími výraznými „hráči“ na tomto poli by však vydaly na samostatnou knihu, a proto nebudou obsahem tohoto textu.
Důležitým článkem v dění klubu byly Sportovní a technická komise, které měly za úkol především organizování sportovních akcí, turnajů, odborných výstav atd. Měly rovněž zajistit dostatek garáží pro členy a přípravu adresáře garáží na Moravě a ve Slezsku. V komisích se činili například brněnský závodník Bedřich Soffer, vrchní ředitel Čs. Zbrojovky v Brně Ing. Klement Růžička, konstruktér Ing. Břetislav Novotný, MUDr. J. B. Rudolf, JUDr. Otto Šulc a další.
Na konci roku 1926 byla založena ještě Provozní komise ČAMS ve složení: dr. Otto Šulc, Bedřich Soffer, Ing. Vladimír Müller, vrchní stavební rada Ing. A. Chlaň, policejní rada a šéf dopravy v Brně dr. A. Panenka, vrchní zemský stavební rada Ing. Wolfgang Flek a další. Tato komise řešila problematiku budování a údržby silnic, vytváření nového uličního řádu v Brně ve spolupráci s policejním ředitelstvím, školení pro soudce, značkování státních silnic atd.
Všechny komise podávaly podněty nejen AKRČs., ale i nadřízeným úřadům. Výbor ČAMS se rozhodl také vyplácet peněžitou odměnu cestářům za nejlépe udržovaný úsek silnice, aby posílil zájem o stav silnic. Za tímto účelem byla vytvořena zvláštní komise. V komisi zasedali tři členové ČAMS, tři zástupci MSAC, jeden delegát zemské správy politické a jeden zástupce zemského výboru. ČAMS a MSAC se na odměnách podílely rovným dílem.
ČAMS rozšiřoval členskou základnu, vznikla Motosekce ČAMS a dařilo se mu rovněž zakládat odbočky klubu na území Moravy i Slezska. V roce 1926 už měl celkem šest odboček (Odbočka pro Českomoravskou vysočinu v Jihlavě, Hanácká odbočka v Kroměříži, Středomoravská odbočka v Přerově, Valašská odbočka ve Vsetíně, Odbočka Baťa ve Zlíně a Odbočka v Moravské Ostravě). O rok později překročil počet členů klubu „magickou“ hranici tisíc (1097) a stále stoupal. Na konci roku 1929 už měl ČAMS celkem 1380 členů (1342 činných, 33 mimořádných, 4 zakládající a 1 dopisující). Od roku 1926 vydával klub své vlastní periodikum pod názvem Věstník ČAMS. Vycházel jednou měsíčně jako zpravodaj pro členy s informacemi o termínech valných shromáždění, aktivitách a sportovních akcích, a také o různých výhodách a slevách, které pro své členy vyjednal.
Pokud prostudujeme dochované seznamy členů ČAMS, najdeme zde samozřejmě, kromě již dříve zmíněných zástupců podnikatelských elit a významných podniků, také ženy. Ve většině případů jde o ženy vzdělané z dobře situovaných rodin, většinou podnikatelky, doktorky, architektky apod. V roce 1923 je v soupisu členů uvedena pouze jedna žena: Ing. C. Antonie Jebavá, dcera velkouzenáře Aloise Jebavého a studentka strojního inženýrství a elektroinženýrství ČVŠT v Brně. Tato dáma je v členské základně zaznamenána i v roce 1924. Pro rok následující nám bohužel chybí podklady. V seznamu členů ČAMS z roku 1926 už Antonie Jebavá nefiguruje, ale jsou zde uvedeny jiné tři ženy: majitelka sanatoria v Tatranské Lomnici Ph. Mr. Zdenka Becková­-Zelená, velkostatkářka Marie Mitisová z Klobouk u Brna a Bohumila Křížová, choť notáře z Příbora. Neznamená to však, že by v Brně či na Moravě a ve Slezsku nebylo více nadšených automobilistek. Důkazem jsou nejen dobové fotografie, ale také jména v seznamech členů z pozdějších let. V roce 1927 počet strmě stoupá na 16 žen a v roce 1930 už má ČAMS mezi členy celkem 29 žen včetně Elišky Junkové.